Mezi řádky: prosince 2013

sobota 28. prosince 2013

Svobodná média bez zodpovědnosti

V médiích v posledních letech najdeme převážně sex, násilí, podvody, krádeže, urážky, další projevy narušeného chování, pseudocelebrity nebo nejrůznější katastrofy. Vrcholem ledovce pak byla prezentace skupiny Vanessa v pořadu Tečka páteční noci v České televizi.
Obhájci tohoto stavu se zaštiťují:

svobodou slova
necenzurováním informací
neprokázanými vlivy na chování občanů (hlavně dětí)

Obsah vysílání i argumentace dramaturgů a programových ředitelů je zcela nezávislá na tom, zda se jedná o komerční, či veřejnoprávní televizi (viz mantra uvedená výše).

Svoboda slova, popř. necenzurování informací by mělo končit tam, kde začíná svoboda druhého. Vše stojí na argumentu, že jednotlivým, ani permanentním ovlivňováním společnosti nedochází k jejímu negativnímu ovlivňování. Tedy, že např. agresitivita dětí [3] není prokazatelně nijak způsobena závadným televizním vysíláním, popř. násilnými počítačovými hrami. Tento předpoklad je však (min. na obecné úrovni) popřen v závěrech uvedených v [4], [5]. Na státní úrovni (celospolečenské) se s tím u nás mnoho neděje, obdobně jako v případě kouření a to přesto, že v případě nacistické, někdy i komunistické propagandy, se nad cenzurou u nás téměř nikdo nepozastavuje. Ochrana politického establishmentu je znovu nadřazena ochraně běžných občanů. Co se tedy musí stát, aby média (hlavního proudu) vzala na sebe zodpovědnost (=kantovskou svobodu) za vysílaný obsah?

Na závěr přidám ještě jeden více jak 200 let starý citát ohledně vlivu okolí na jedince:

"Chovejte se k lidem podle toho, jací jsou, a budou horší. Když se k nim budete chovat podle toho, jací by mohli být, budou lepší."
-- Goethe

Zdroje:

sobota 14. prosince 2013

Kdo prosazuje ministerstvo pro "lidská práva"

Nedávno proběhlo tiskem, že o toto ministerstvo usiluje čtyřicet neziskových organizací a řada osob z veřejného života. Jako obvykle nebylo ve sdělovacích prostředcích uvedeno kdo tito bojovníci na za (naše?) práva jsou. Seznam těchto organizací uveřejnila na svých stránkách organizace Romea (včetně celé výzvy). Jedná se o tyto lobbistické organizace:

Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR
Amiga
La Strada ČR
Organizace pro pomoc uprchlíkům
Sdružení pro integraci a migraci
Poradna pro integraci
InBáze Berkat
Multikulturní centrum Praha
Sdružení občanů zabývajících se emigranty
META o.s. - Sdružení pro příležitosti mladých migrantů
Centrum pro integraci cizinců, o.s.
Evropská kontaktní skupina o.s.
Most pro lidská práva, o.s.
Charita Česká republika
Lačhe Čhave

Česká ženská lobby
Aliance žen s rakovinou prsu
Aperio - Společnost pro zdravé rodičovství
Asociace podnikatelek a manažerek
Asociace podnikatelek a manažerek
Business and Professional Women Praha II
Česká asociace dul
Česká konfederace porodních asistentek
Český helsinský výbor
Český svaz žen
Evropská kontaktní skupina
Fórum 50 %
Gender Studies, o.p.s.
Hnutí za aktivní mateřství
Klub K2
Manushe
Národní kontaktní centrum - ženy a věda
NESEHNUTÍ Brno
Oddělení Gender & sociologie Sociologického ústavu Akademie věd ČR, v.v.i.
Otevřená společnost
Pomoc v nouzi, o.p.s.
Porodní dům "U Čápa"
proFem
Rodinné centrum PEXESO
ROSA o.s.
UNIPA Unie porodních asistentek

Ostatní
Vzájemné soužití o.s.
ROMEA o.s.
Romodrom o.s.
Prague Pride o.s.
Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD)
Oranžový klub o.s.

Je vidět, že se jedná o velice úzce propojenou (a dokonce hierarchizovanou) skupinu organizací.

Bylo by zajímavé zjistit z jaké části jsou financováni ze státních prostředků ČR, z jaké části ze zahraničních státních-soukromých prostředků (včetně EU) a z jaké části ze soukromých českých prostředků. Bylo by pak krásně vidět, koho vlastně tyto neziskové organizace zastupují - zda občany České republiky nebo zájmy jiných států, lobbistických skupin, či korporací. První případ by ukazoval na zdravou fungující asertivní občanskou společnost v naší zemi. Ve druhém případě by se pak jednalo o (minimálně) neslušné vměšování vnějších subjektů do fungování naší společnosti, na které dlouhodobě poukazují v souvislosti s fenoménem neziskového sektoru Vladimír Putin, Václav Klaus, Ladislav Bátora nebo třeba Adam B. Bartoš, a který využívají pro jeho dehonestaci.

Zdroje:

pátek 6. prosince 2013

OECD PISA 2012 Matematika - úspěch?

V posledních dnech mne v novinách překvapila zpráva o tom, že čeští žáci se zlepšují ve svých znalostech z matematiky. Jsme již zase v první desítce národů světa jako kdysi? Zprávy zněly, že jsme v průměru, takže tak slavné to asi není. Jak to tedy vlastně je? Řekl jsem si, že bude nejlepší se na dané výsledky podívat přímo. Pro srovnání jsem nachystal následující tabulku:
(stát - procento úspěšných v nejvyšší úrovni - procento úspěšných ve 3 nejvyšších úrovních (bodově lepší polovina))
ČR - 3.2% - 32.5%
Francie - 3.1% - 31.7%
Korea - 12.1% - 54.8%
Německo - 4.7% - 39.1%
OECD - 3.3% - 30.8%
USA - 2.2% - 24.6%
Rusko - 1.5% - 23.5%
Japonsko - 7.6% - 47.4%
Čína (Šanghaj) - 30.8% - 75.6%
----------------------------------------
Z pohledu výsledků jsem byl znovu utvrzen v tom, že si bereme příklady ze špatných vzdělávacích systémů. Systémů, které nedosahují přílišných úspěchů. Ale ani ruský vzdělávací systém na tom není v matematice moc dobře. Výsledky ukazují, že svoji pozornost je třeba obrátit na vzdělávací systémy v Asii, konkrétně Číně (popř. Singapuru, kde ale žije rovněž mnoho Číňanů), protože její dominance v matematických znalostech byla nedostižná. Jediný ze států OECD, který se Číňanům mohl aspoň z dálky dívat na záda, byli Korejci.

Takže co říct na závěr: v rámci států OECD jsme v průměru, ale většině asijských národů se nedíváme ani na záda. Výsledek tedy lze spíše interpretovat jako úpadek vzdělávacích systémů států OECD vůči asijským vzdělávacím systémům.

Zdroje:

Státní rozvrat reprodukce společnosti

v České republice se již více jak 20 let bavíme o důchodové reformě, která má s konečnou platností vyřešit problém ufinancování průběžného důchodového pilíře. Tragické na celé věci jsou dvě skutečnosti, které spolu dozajista souvisí.

Místo příčin se řeší následky
O řešení jsou místo odborníků žádáni (převážně) lobbisté

Třešničkou na dortu už je pak jen jmenování bývalého předsedy "expertní komise pro důchodovou reformu" Vladimíra Bezděka (aktuálně, světe div se, generální ředitel PSČP) do funkce prezidenta Asociace penzijních společností.
A proč vlastně je třeba dělat důchodovou reformu? Protože prý za x let nebude dost mladých lidí na to, aby důchodce uživili. Proč tedy neřešit důchodový systém, vyřešení problémů rodiny, která doposud po tisíciletí fungovala? Zřejmě proto, že v tom velké bankovní a pojišťovací skupiny nevidí takový potenciál pro růst ziskovosti jako u "důchodové reformy". Zvláště když česká vzdělávací soustava není schopna řádně připravovat studenty pro současnou společnost, popř. pracovní trh.

Ale vraťme se zpět. V čem byl problém? Že bude nedostatek mladých pracujících lidí. A jak může být v České republice dostatek mladých (pracujících) lidí? Zkrátka tak, že se zde buď narodí nebo sem imigrují. Vývoj v posledních letech ukazuje, že v Evropě se nedaří řešit tento problém druhým způsobem (viz problémy s přistěhovalci ve Francii, Velké Británii, Švédsku, Německu...), takže zbývá bod první - porodnost.
Porodnost je přirozenou vlastností každého živočišného druhu, tedy i člověka. Proto, aby byla narušena, musí existovat nějaký blokátor, které tomuto běžnému procesu brání. A ten samozřejmě existuje. Je to náš stát (náš politický establishment). Dosahuje toho následujícími způsoby:

Oslabováním a degradováním manželství

zvyšováním std. povinností z tohoto svazku vyplývajících a omezováním jeho výhod
podporou alternativních svazků

Zcela chybnou sociální politikou

soustředění se hlavně na sociálně vyloučené (zapomínajíce jak na genetiku, tak i na vliv prostředí), pro které se stávají dávky obživou, nikoliv záchranou
ekonomickým zvýhodňování patologických forem výchovy - např. matek samoživitelek
kompenzace mateřské a rodičovské dovolené na úrovni min. mzdy (pod úrovní průměrného důchodu)
odstraňování kompenzací v důchodovém systému souvisejících s počtem řádně vychovaných dětí

Výsledkem je následující ekonomická katastrofa pro případné zaměstnané rodiče:

výdaje ve výši zhruba 1 milion Kč na každé vychovávané dítě
ztráta času věnovaná výchově potomka
v 90% případů zablokovaná kariéra minimálně jednoho z rodičů (zvláště pokud má rodina více jak jednoho, či dva potomky)
nezaměstnanost, resp. částečný úvazek jednoho z rodičů po dobu cca 15-20 let a z toho plynoucí dopady:

na zdokonalování odbornosti
na výši budoucího důchodu
na omezenou možnost naspořit si dostatek peněz do budoucna

Tyto státem vytvářené podmínky pak určují jako jednoznačné vítěze "(bezdětné) registrované partnery mužského pohlaví" (pozn. muž v průměru vydělává ve stejných profesích zhruba o 20% více než žena), kde se snoubí všechny výhody aktuálního "systému".
V takových podmínkách má více dítě jen blázen nebo don Quijote... a jsme u kořene problému.

Jako absurdita nám pak mohou znít slova pana Zaorálka z ČSSD, že nelze přece diskriminovat bezdětné jedince. V těch slovech je obsažena velká část daného problému - zaměřováním se na jedince, uniká politikům řešení celospolečenského problému.

Zdroje: