středa 15. srpna 2012

Znárodňování za III. republiky, Lex Schwarzenberg

Od roku 1989 se nám postbolševická veřejnoprávní média snaží v hlavních vysílacích časech vštípit nepravdu o tom, že znárodňování bylo doménou pouze totalitního režimu po únoru 1948. Zřejmě ze strachu, aby nedošlo ke spochybnění takto zvoleného data. Realita je však jiná. Díky čemuž restituční zákon z počátku 90. let napravil jen některé křivdy a mnohé jiné spíše rozjitřil (opomíjím to, že řada restituentů nebyla odškodněna dodnes).

Československý průmysl byl znárodněn již v roce 1945. V roce 1946 se konaly parlamentní volby, ve kterých zvítězili komunisté (i přesto, že na Slovensku drtivě prohráli) a s 38% se stali nejsilnější stranou. Vytvořená vláda byla tvořena: komunisty, národními socialisty, lidovci, slovenskými demokraty a sociálním demokraty. Ve vládě byly zastoupeny všechny parlamentní strany vyjma dvou slovenských, které měly ale pouze 5 poslanců.
K 1. listopadu 1946 byli odsunuti sudetští Němci a Maďaři (částečně) a jejich majetek byl zabaven a znárodněn. Člověk by řekl, že s konfiskací majetku sudetských Němců, Maďarů a kolaborantů by mohlo znárodňování za III. republiky skončit. Ukázalo se, ale že ještě existovaly velké majetky, které nebyly v rukou chamtivých budovatelů socialismu. Naneštěstí tyto majetky drželi vlastenci, odpůrci fašismu, podporovatelé exilové vlády, dobří hospodáři a vlastníci. Jeden z těchto majetků byl obzvláště rozsáhlý a byl rudým hadrem pro tvořící se Národní frontu. Musel být proto přijat speciální zákon, který v zájmu budování socialismu tento majetek zabavoval. Tomuto zákonu se říká Lex Schwarzenberg.

Zákon č. 143/1947 Sb., k 13. srpnu 1947 

Nebylo možné využít tzv. Benešových dekretů, i když při projednávání zákona bylo upozorňováno na přihlášení se Adolfa Schwarzenberga k německé národnosti v roce 1930. "Pádným argumentem" byla rovněž spolupráce Schwarzenbergů se Zikmundem Lucemburským proti jihočeským husitům. Zřejmě tyto důvody nebyly dostatečné a proto musel být schválen speciální zákon, tzv. Lex Schwarzenberg.

Z tohoto pohledu se zdá, že stanovení února 1948 jako rozhodného data pro vrácení, či nevrácení ukradeného majetku mělo hlubší smysl. Jeví se mi jako pravděpodobné, že se jednalo o kompromisní řešení mezi disidenty a exulanty, jejichž rodiny měly v Československu často ukradený majetek a mezi komunisty (a StB-áky), kteří se chtěli ke státnímu majetku snadno dostat. Posunu k roku 1945 bránila zřejmě nejen hrabivost postbolševiků, ale rovněž obecný strach z možnosti prolomení Benešových dekretů, což by hlavně v pohraničí (, ale nejen tam - např. Brně, Jihlavě, Olomouci, kde byla silná německá komunita) mělo nedozírné následky.

Zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Lex_Schwarzenberg
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensko
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_parlamentn%C3%AD_volby_1946
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolektivizace_v_%C4%8Ceskoslovensku
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sudet%C5%A1t%C3%AD_N%C4%9Bmci